Dva rozvedení rodiče, jedno dítě a oba si v daňovém přiznání uplatní stejné daňové zvýhodnění. Komu ho finanční úřad přizná? A může otec, který má děti svěřené do péče matky, dosáhnout na slevu za měsíce, kdy s ním děti fakticky bydlely déle než s matkou?
Přesně o tom je nový rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 14. 1. 2026, č. j. 54 Af 3/2024-43. Soud v něm odpověděl na dvě otázky, které dosavadní judikatura nechávala otevřené — a které jsou praktické pro každého rodiče ve střídavé nebo rozšířené péči. Za prvé: posuzuje se nárok za celý rok najednou, nebo měsíc po měsíci? A za druhé: co s časem, který dítě strávilo u jednoho rodiče „navíc" oproti rozsudku — třeba kvůli covidu, nemoci nebo zavřeným školám?
V tomto článku vysvětlím, o co ve sporu šlo, jak to soud rozhodl a hlavně — co si z toho má odnést rodič, který daňové zvýhodnění uplatňuje.
O co ve sporu šlo
Otec uplatnil za rok 2020 daňové zvýhodnění na dvě děti, a to za pět měsíců u každého dítěte. Háček byl v tom, že děti byly rozsudkem opatrovnického soudu svěřeny do péče matky — a ta si za stejný rok uplatnila zvýhodnění za všech dvanáct měsíců. Oba rodiče tak chtěli totéž zvýhodnění na totéž dítě. A to nejde.
Rok 2020 ale nebyl obyčejný. Kvůli pandemii a zavřeným školám měl otec děti podle svých slov fakticky u sebe mnohem víc, než určoval rozsudek — dokládal pobyt v délce 189 dní, tedy přes polovinu roku. Finanční úřad i Odvolací finanční ředitelství mu přesto nepřiznaly ani korunu. Zajímavé je, že odvolací orgán nejprve uznal alespoň duben 2020 (kdy byla matka v karanténě a děti zůstaly u otce), ale pak si to rozmyslel a zamítl i ten.
Otec se obrátil na soud. A částečně uspěl.
Nejdřív to hlavní pravidlo: jedno dítě, jedna domácnost
Aby vám vznikl nárok na daňové zvýhodnění, musí s vámi dítě žít ve „společně hospodařící domácnosti" — tedy ve společenství osob, které spolu trvale žijí a společně hradí náklady na své potřeby (§ 21e odst. 4 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů).
U rozvedených rodičů nastává potíž: dítě fakticky bydlí a žije s oběma. Jenže pro daňové účely může být členem jen jedné domácnosti. Musí se proto určit, u kterého rodiče jsou znaky společné domácnosti naplněny víc. A tady platí klíčové pravidlo, které potvrdil už Nejvyšší správní soud (rozsudek ze dne 27. 7. 2021, č. j. 8 Afs 155/2019-46): rozhoduje primárně čas — u kterého rodiče dítě objektivně strávilo víc dní. Kvalita zázemí, citové pouto ani to, „kde se dítě cítí doma", samy o sobě nerozhodují.
Výchozím bodem je rozsudek o svěření do péče. Ten ale není konečné slovo — jde jen o „odrazový můstek". Pokud tvrdíte, že realita byla jiná, musíte to prokázat vy (§ 92 odst. 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu). Důkazní břemeno leží na rodiči, který se od rozsudku odchyluje.
Novinka první: počítá se každý kalendářní měsíc zvlášť
První zásadní závěr soudu: nárok se neposuzuje za rok jako celek, ale měsíc po měsíci. Zákon totiž přiznává zvýhodnění ve výši jedné dvanáctiny za každý kalendářní měsíc (§ 35c odst. 10 zákona o daních z příjmů).
Pro praxi to znamená dvě věci.
Nejde nasčítat dny do měsíců. I kdybyste prokázali, že dítě u vás bylo 189 dní, nemůžete to vydělit třiceti a říct „mám nárok na šest měsíců". U každého kalendářního měsíce se zvlášť ptáme: u kterého rodiče dítě v tom měsíci strávilo víc času? Ten měsíc „získává" rodič s převahou.
Rozhoduje převaha v daném měsíci, ne stav k prvnímu dni. Zákon sice mluví o podmínkách splněných „na počátku kalendářního měsíce", ale soud upřesnil, že tohle pravidlo míří jen na situace, kdy se dítě nově stává členem domácnosti nebo ji opouští (narození, osamostatnění, odebrání soudem). Při sporu dvou rodičů se naopak u každého měsíce hodnotí, kdo měl dítě fakticky déle. Měsíc je tedy měřítkem — ne fotka jednoho dne.
Novinka druhá: kdy se započítá čas „navíc" u jednoho rodiče
Nejdůležitější část rozsudku řeší, co s časem, který dítě strávilo u rodiče nad rámec rozsudku. Soud nakreslil jasnou čáru a rozlišuje podle dvou věcí: z čí strany přišla příčina prodloužení a jestli s ním druhý rodič souhlasil.
Co jste si vynutili, neplatí. Pokud jste si dítě nechali déle tím, že jste ho předali pozdě proti vůli druhého rodiče, nezapočítá se to. Platí zásada, že nikdo nemůže těžit z vlastní nepoctivosti. Nemůžete si „přetáhnout" daňové zvýhodnění porušováním pravomocného rozsudku.
Smůla na vaší straně jde k vaší tíži. Stejně tak se nezapočítá prodloužení, které způsobila náhoda na vaší straně — onemocněli jste, porouchalo se auto a nemohli jste dítě včas předat. I když za to nemůžete, je vaší povinností zařídit, aby k předání podle rozsudku došlo.
Dohoda obou rodičů platí — i když ji vyvolala náhoda. Naopak čas navíc, na kterém se oba rodiče dohodli, se započítat musí, i kdyby ho spustila úplně mimořádná událost. A přesně to byl ten duben 2020: matka se kvůli pracovnímu kontaktu s nakaženou osobou ocitla v karanténě, souhlasila, aby děti zůstaly u otce, a ty u něj v tom měsíci strávily převážnou dobu. Náhodná událost (karanténa) přitom nastala na straně matky — tedy rodiče, který měl děti přebírat, ne předávat. Za duben 2020 proto otci nárok vznikl.
Rozdíl je tedy v detailu, ale je logický: kdyby v karanténě skončil otec a kvůli tomu si nechal děti déle, šlo by o náhodu na jeho straně (rodiče, který má předávat) — a nezapočítalo by se to. Když je to ale náhoda na straně druhého rodiče a ten s prodloužením souhlasí, jde o skutečné, dohodnuté přerozdělení péče.
A co paragraf o „dočasném pobytu"?
Finanční orgány se snažily čas navíc odbýt odkazem na § 35c odst. 7 zákona o daních z příjmů — že dočasný pobyt dítěte mimo domácnost nemá na zvýhodnění vliv. Soud to odmítl. Tohle ustanovení slouží k něčemu jinému: aby rodič nepřišel o nárok, když je dítě přechodně pryč z domácnosti z důvodu, který sám o sobě jinou domácnost nezakládá — typicky internát, nemocnice nebo lázně. K rozhodování mezi dvěma soupeřícími domácnostmi rodičů se nehodí.
Jak to dopadlo
Krajský soud rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství zrušil a vrátil k dalšímu řízení. Stalo se tak kvůli jedinému, ale postačujícímu pochybení — nezohlednění převažující péče otce v dubnu 2020. Ve zbytku otec neuspěl: pro ostatní měsíce neunesl důkazní břemeno. Klíčový mohl být výslech matky, ta si ale na rok 2020 „nevzpomněla" a otcovu verzi nepotvrdila.
Co z toho plyne: praktické poučení
Pokud řešíte střídavou nebo rozšířenou péči a chcete daňové zvýhodnění uplatnit, zapamatujte si:
Uplatňujte nárok po měsících, ne paušálně. Rozhoduje, ve kterých konkrétních kalendářních měsících jste měli dítě fakticky déle než druhý rodič. Nasčítat si dny přes celý rok nemá smysl.
Sbírejte důkazy vázané na konkrétní dny. Nejcennější je doložitelný záznam, kdo měl dítě který den — typicky textová komunikace o předávání. Účtenky, jízdenky nebo žádosti o ošetřovné samy o sobě moc neprokážou; jsou jen nepřímé.
Souhlas druhého rodiče s prodlouženým pobytem si nechte písemně. Ideálně SMS nebo e-mail. Bez prokázaného souhlasu se čas navíc nezapočítá — a jednostranně „vybojované" dny vám naopak uškodí.
Nespoléhejte na pocit „mám děti skoro půlku roku". Při režimu blízkém poměru 40 : 60 se může stát, že v žádném jednotlivém měsíci nemáte převahu — a pak nedostanete nic, i když je vaše celoroční péče značná. Zvýhodnění přitom není drobné: jde řádově o 3 000 Kč měsíčně.
